Brothers in Arms:road to hill 30
Pecka nebo další průměrná střílečka?
Brothers in Arms: Road to Hill 30 (dále jen BiA) je 3D akční hra z pohledu první osoby, zasazená do tématu 2. Světové války. Na rozdíl od klasický stříleček jako Call of Duty neboMedal of Honor si tvůrci dali za cíl ukázat hráči reáliemi podložený 
příběh a lokace, na rozdíl od arkádovitosti dvou výše zmíněných titulů. Hra začíná Operací Overlord 6. června roku 1944 seskokem na území Normandie v severní Francii. Znalci dějepisu nebo válečného filmu Zachraňte vojína Ryana si určitě vybaví masakr při vylodění na pláži Omaha, ale toho se ve hře účastnit bohužel nebudeme (což není nic divného vzhledem k tomu, že jste výsadkáři a seskakujete padákem). Vžijete se do role výsadkáře Matta Bakera ze 101. výsadkové divize „Screaming Eagles“, které budete velet. A když říkám velet, myslím to smrtelně vážně.
Nikdy jsem nechtěl být velitelem jednotky
Přestože z toho Baker moc velkou radost nemá, spočine velení jednotky na jeho bedrech. A jak takové velení probíhá? Baker může současně velet dvěma jednotkám – jednotka představuje třeba jen jednoho pěšáka, ale třeba i čtyři nebo dokonce tank. Rozkazy udílíte velice jednoduše pouze s pomocí pravého tlačítka myši – stačí stisknout, ukázat na cíl a pustit. Cíl může být buď pouze místo, kam se mají přesunou nebo třeba nepřátelská jednotka, na kterou mají zaútočit. Pokud velíte dvěma jednotkám, udílíte jim rozkazy separátně a přepínáte se mezi nimi klávesou Shift. Nutno podotknout, že spolupráce se svými kolegy je klíčová a bez nich byste to daleko nedotáhli, takže pokud nechcete skončit pod drnem po pár sekundách, zapomeňte na samostatné nájezdy á la Rambo.
Stejně jako v reálu je velice obtížné trefit někoho, kdo se ukrývá v nějaké úkrytu, je to skoro nemožné i tady. Frontální útok na někoho, kdo se krčí za zídkou nebo jinou neprůstřelnou překážkou je téměř jistá sebevražda, takže na to musíte fikaně. Od toho tady máte právě svoji jednotku. Většinu času budete mít k dispozici dva týmy – „fire team“ a „assault team“ .Zatímco jednomu dáte rozkaz pálit na nepřítele v úkrytu, kterého tím zastrašíte (jen blázen vystrčí hlavu, když na něj někdo střílí), s druhým si zmetky v zákopu pěkně obejdete a nic netuše je odpravíte zákeřně zezadu. Hra je koncipována tak, aby vždy existovala nějaká cesta, jak se dostat nepříteli do zad a v tom je právě kouzlo celé hry.
Vaši parťáci se chovají přesně tak, jak jim přikážete a nedělají žádné blbosti. Nezasekávají se o překážky, nenechají se bezdůvodně postřílet a střílí krátkými dávkami kombinovanými s krytím.
Já nebýt hloupý
Umělá inteligence je kořením celé hry a nebudu přehánět, když řeknu, že taková se jen tak nevidí. Pokud svůj tým pošlete na nějaké místo, budou cestou střílet od boku směrem do nepřátelských řad, aby se alespoň kryli a na místě sami naleznou před nepřátelskou palbou ten nejlepší úkryt. Totéž u nepřátel – pokud máte převahu, ustupují, apod. Když je obejdete, nebudou o vás skutečně vědět do té doby, než na sebe upozorníte. Vaši parťáci se chovají přesně tak, jak jim přikážete a nedělají žádné blbosti. Nezasekávají se o překážky, nenechají se bezdůvodně postřílet a střílí krátkými dávkami kombinovanými s krytím. Pokud ovládáte tank, je to stejné. 
Hlavní dělo sice ovládat nemůžete, ale můžete vylézt na tank a chopit se ovládání kulometu, který má ale bohužel omezený úhel působnosti, takže pokud je tank nevhodně otočen, neuvidíte také nic. Umělá inteligence si tedy zaslouží jasnou jedničku.
Realita za každou cenu
Při tvorbě BiA byl jedním z hlavních cílů autorů ukázat hráči 2. Světovou válku z pohledu výsadkáře přesně tak, jak to bylo ve skutečnosti. Nejen že si ke spolupráci přizvali válečného veterána - plukovníka Johna F. Antala, který měl za úkol dohlížet nad historickými reáliemi, apod., ale také vymodelovali krajinu přesně podle dobových fotografií a leteckých i normálních snímků ze současnosti. Plukovník tak vzal kluky z Gearboxu na armádní střelnici, kde jim ukázal pravé zbraně, které byly ve 2. Světové válce používány. Zvuky, které tak ve hře uslyšíte jsou nahrány přímo z těchto unikátních kousků a graficky byly podle nich také vymodelovány. Vývojáři si z nich pěkně zastříleli a jejich vlastnosti tak přesně přenesly do hry, takže až se budete divit, proč ten Thompson kope že by vám mohl vyrazit zuby, není to chybka v enginu, ale realita! Většinu zbraní, se kterými se ve hře setkáte máte v samostatných tabulkách okolo.
Jak už jsem poznamenal výše, snažili se autoři reálně zpracovat i terén. Získali spousty dobových fotografií, najezdili spousty kilometrů po severní Francii a své poznatky dokonale implementovali do hry. Během osmnácti misí, které ve hře projdete nachodíte spousty kroků po skutečné severní Francii. Po dokončení každé mise se vám zpřístupní nějaký bonusový materiál, ve kterém naleznete nějaké dokumenty o tvorbě hry, postavách, apod. a také porovnání dobových fotografií s herním enginem u kterých je skutečně znát, že autoři zde odvedli pořádný kus práce. Design misí tak nejsou jen tak narychlo vytvořené úrovně, ale skutečný terén, kterým výsadkáři ze „Screaming Eagles“ procházeli.
Válka není žádný mejdan
Vzhledem k tomu, že realita je tady to hlavní, nejedná se o žádnou oddechovou záležitost na chvilky mezi mytím nádobí a čaji o páté. Hra je celkem obtížná a umocňuje to fakt, že nelze ukládat kdykoliv a je zde pouze systém checkpointů. Sami tvůrci ale uznávají, že válka není fér, ale počítačová hra by měla být, takže pokud budete nějaký úsek opakovat vícekrát, nabídne vám hra kompletní vyléčení vás a vašich spolubojovníků a doplnění munice. Rovněž na začátku každé mise bude vaše skvadra kompletní, přestože jste dříve třeba o někoho přišli. Standardně máte dokonce vypnutý zaměřovač, ale ten lze naštěstí v nastavení hry zapnout, protože jinak by to bylo opravdu maso. Pokud uvidíte nepřítele, objeví se nad ním červený 
puntík, takže o něm budete vědět (drsoni tuto volbu vypnou). Další pomůckou je tzv. „Situational Awareness View“, co je něco jako rozhled po bojišti. Hra se pozastaví a vy se můžete z výšky rozhodnout, kudy půjdete nebo kde je nepřítel (za předpokladu, že už jste ho zahlédli). Bohužel v tomto pohledu hra stojí a vy nemůžete udílet rozkazy, takže jsem tuto vychytávku použil pouze asi dvakrát.
Reálné i zpracování?
Grafická stránka BiA je jedním slovem parádní. Co se týká designu, tak tady není hře co vytknout vzhledem k faktu, že je téměř vše perfektně vymodelováno podle skutečnosti. Modely postav jsou prvotřídní – každý vypadá jinak, mají vlastní mimiku, chování, apod. Grafika se prostě povedla a obsahuje všechny moderní technologie (tzn. že s GeForce4 MX se nechytáte). I přes tento fakt mi hra nepřišla nijak zvlášť náročná a na své GeForce4 Ti 4200 jsem ji plynule hrál v 800x600 na téměř plné detaily.
Ruku v ruce s výtečným grafickým zpracováním jde i zvuková stránka hry. Vše je opět ze skutečnosti a například zvuky zbraní byly nahrány také na střelnici. K namluvení také nemám jedinou výtku, vše je jak má být, takže uslyšíte drsnou vojenskou mluvu, která pro nějaké to méně slušné slovo jde daleko asi jako štamgast k výčepu. Trošku zamrzí absence hudby (hraje pouze v hlavním menu a v animacích), ale v těžkých bojích byste ji stejně asi moc nevnímali.
